Jako každý rok, i letos jsem se vypravil na kole na nejvyšší moravský
vrchol – Praděd. Datum – 27.7. 2003.
Budík mně vytahuje z postele ve 3.45, vyjíždíme
4.30.Zpočátku je ještě trochu šero, ale brzy se rozednívá. Venku je
příjemná teplota a cesta pěkně ubíhá. Na rybnících před Jistebníkem
pozoruji ranní koupání kačen. Za Bílovcem se cesta začíná zvedat, hned
ten první kopec na Bravinné si „vychutnávám“.
Nádherně modrá obloha věští opět tropické
počasí.Nepotkávám žádná auta, pozoruji přírodu Nízkého Jeseníku,
prostě pohoda.Projedu několika vesničkami a vzápětí se ocitám na hrázi
Kružberské přehrady. I zde se podepsalo dlouhodobé počasí beze srážek,
břehy o několik metrů vystupují nad vodní hladinu.
Ten samý obrázek mi nabízí pohled na přehradu
Slezská Harta. Jen mně udivuje spousta rybářů. Vždycky jsem si myslel,
že slouží jako zdroj pitné vody. Nebo se mýlím? Po chvíli přijíždím do
Bohdanovi, kde se mám v 8.30 setkat s cyklistickým nadšencem, přítelem
Pavlem. Tak se i skutečně stalo a dále již od 80.km pokračujeme ve
dvou.
Blížíme se k civilizaci, projíždíme Bruntálem, aut
přibývá, stejně jako dílků na teploměru. V dáli se nám ukazuje cíl
naší cesty a přitahuje nás svou neviditelnou silou jako magnet. Od
Malé Morávky je na cestě vidět spousty cyklistů různého věku ale i
různých kol, na kterých zřejmě míří tam, kam i my. Příjemný větřík
v zádech nás vytlačí na Hvězdu. Doplňujeme pití a táhlým, ne moc
prudkým stoupáním se vydáváme vzhůru. Mile mě překvapil nový asfaltový
koberec na Ovčárnu, díky němuž odpadá oproti minulým létům kličkování
mezi dírami. Všichni ti, kteří se až sem dopravili autem, případně
kyvadlovým autobusem, musí až na vrchol již jen po svých. A že těch
pěšáků je dnes dost!
V posledních zbývajících km cítím, že se mi jede
nějak těžce. Pravda je, že přes zimu jsem se spíše dával zdravotně do
pořádku a o nějakém trénování na jaře se taky nedá mluvit. Nicméně
silou vůle jsem asi 10 minut po Pavlovi Praděd pokořil, bylo těsně
před polednem. Okamžitě sesedáme z kol, chvíli odpočíváme, pozorujeme
okolní kopce, povídáme si. Nemáme představu o teplotě, ale i v těch
1492 m n.m. je docela pařák. Pavel konstatuje, že je dnes parádní
viditelnost a já s ním musím plně souhlasit. Vzpomínáme, jak jsme
spolu před několika léty šplhali na kole na Mravenečník.
Začíná se ozývat žaludek, nejspíš hladem.
Domlouváme se, že obědvat budeme v Malé Morávce. Opatrnou jízdou mezi
turisty sjíždíme na Ovčárnu. Následujících 6 km na Hvězdu si náležitě
vychutnáváme. Nový povrch cesty umožňuje dosahovat rychlost až 80 km /
hod. V Malé Morávce hned u první restaurace zastavujeme a dáváme si
oběd. Obsluha sympatická, jídlo bleskově připravené, dokonale
chutné…musím se pochválit – vybral jsem dobře. Po přijatých kaloriích
člověk rázem oživne, cítí se pln sil, takže vpřed. Jedeme stejnou
cestou zpět do Bruntálu, potom nejkratší a nejrychlejší cestou domů –
směr Opava.Fouká takový čelně – boční vítr od jihu a tak jsem docela
rád, že mě doprovází Pavel, za kterým se můžu „schovat“.
Cesta je úmorná, vedro začíná být nesnesitelné. Na
Kukačce (restaurace) doplňuji už poněkolikáté vodu. Cesta do Opavy se
mi zdá, jako by byla stále z kopce, (nemám úžeh?) Lidí ve městě není
moc vidět, v takovém počasí jsou asi všichni u vody. Kousek za Opavou
odbočujeme vpravo na méně frekventovanou silnici a u rybníka Mlýnek
děláme přestávku. Sundávám tretry, ponožky a opatrně lezu do vody.
Příjemně si ochladím alespoň nohy, přitom sleduji udivené rybáře. Po
několika minutách jdu ven k bufetu a dávám si slané tyčinky ( toho
sladkého bylo dnes už dost!) a jako povolený dopink jeden pořádný
kvašák. Ten ale byl! …J
Pokračujeme zvadlým tempem, cesta stoupá do lesa,
kde je příjemný stín. Dostáváme se do Pusté Polomi, odkud v dáli
vidíme naše krásné Beskydy s impozantní Lysou Horou. Následuje několik
„hupů“ do Jistebníku, bereme poslední bidon vody a kolem šesté večer
vjíždíme do Místku. Na jeho okraji zastavujeme u restaurace, kde se na
zahradě uvelebíme. Každý si dáváme několik kousků 10° nošovického „ionťáku“
, které v nás jenom zasyčí. K chuti přišla i topinka s česnekem a
slané brambůrky. Sedíme v pohodlných křeslech, necháváme tělo i mysl
odpočinout a vykládáme si. Ptáme se navzájem sami sebe, jestli nám to
stálo za to… abychom si vzápětí shodně potvrdili: určitě jo! Dokázali
jsme si, že na tom nejsme ještě nejhůř.
V nastalé euforii díky uvolněnému endorfinu
nesledujeme čas. Ten ale nezadržitelně utíká a i když se nám nechce,
loučíme se a rozjíždíme se do svých domovů.
Závěrečná rekapitulace:
Trasa: Frýdek-Místek – Staříč – St. Ves n/O. –
Jistebník – Bílovec – Bravinné – Lískovec – Březová – Vítkov –
Svatoňovice – přehrada Kružberk – Hořejší Kunčice –
Bohdanovice – Bruntál – Horní Benešov –
Opava – Suché Lazce – Pustá Polom – Kyjovice –
Zbyslavice – Josefovice – Jistebník – Frýdek-Místek.
Vzdálenost: 246 km
Celkový čas: 13 hod. 30´
Tekutiny: 7 litrů vody, 2 litry piva
Dne 4.8.2003, Frýdek Místek
…….a na závěr gratulace za
akci „Cesta kolem světa“ :
Vítězslav se za první pololetí TOP soutěže stal
králem TOP-listiny hned ve dvou kategoriích:
Nejvýše dosaženého vrcholu na Moravě:
Pradědu ve výšce 1492m
n.m. a současně s nejdelší
ujetou vzdáleností 246 km vede i tabulku
„kam nejdál“ ….
Není se co divit – letos je již držitelem zlatého
stupně cesty kolem světa a má najeto i více než potřebných rovníkových
40.075 km. BLAHOPŘEJEME!
Kdo další zvedne hozenou rukavici a vylepší
výsledky naší soutěže?
Text: autor
Foto: b.maria
